neděle 31. května 2015

Kvítku karmínový a bílý, má lásko!

Napsat tuto recenzi mi trvalo skoro jako Viktoru Janišovi knihu přeložit. Přečetla jsem ji ovšem jako když lusknete prsty.

 

Kosmas.cz

Kvítek karmínový a bílý


skvěle napsal Michel Faber

ještě lépe pře(d)ložil shora zmíněný Viktor Janiš

vydalo Argo v roce 2014

na 920 stranách (které utečou čtenáři příliš rychle)

v originále The Crimson Petal and the White, 2002


Obvykle si po dočtení knihy nenechávám ani den na její trávení a vrhám se hned na další (tolik knížek a tak málo času, známe to všichni, že?). V případě Kvítku to ale nešlo. Jestli je na něm něco úžasného, je to právě jeho konec, který mě zanechal v užaslém nadšení, bez dechu a s pocity, že můj život právě skončil, protože už mě prostě nic lepšího nečeká. :-) Tak dobře, trochu přeháním, ještě vyjde Faberova sbírka povídek Jablko, na Kvítek navazující (nikoli obsahově).

Kvítek karmínový a bílý je Románem v tom nejlepším slova smyslu, proměny postav sledujeme vzhledem k jejich malému počtu opravdu z blízka, každá z nich představuje určitý leitmotiv doby, ale přitom není šablonovitá. Děj se odehrává ve viktoriánské Anglii, což je doba kulturně rozmanitá a i z hlediska sociálního rozvrstvení zajímavě paradoxní, jako nově sepsaný bych tedy román označila za neoviktoriánský. Zaměřením na ženskou postavu mi Kvítek připomněl Zlodějku od Sarah Wattersové, která je velmi čtivá, ovšem co do kvality je to jako srovnávat Škodovku (Zlodějku) s Ferrari (a to jsem obvykle patriot). 


Kvítek z profilu; 900 stran jsem dala za týden.


Na knize je úžasné, jak vás vtáhne do děje. Pravda, román má na to prostoru dost, ale svou pěknou roli v tom od začátku hraje i vypravěč - kniha, tak trochu lehká. Hlavní ženskou postavou je totiž osmnáctiletá prostitutka Sugar, překvapivě inteligentní stvoření, které se nechce jen tak nechat vláčet životem, a vy jí budete fandit. Sugar nelze proto vůbec srovnávat třeba se Zolovou Nanou, které je vlastně předurčena kariéra kurtizány jen jejím původem. Sugar se díky zvláštním choutkám syna voňavkářského magnáta dostává zvláštního zacházení, vlastního bytu a apanáže, jenže Sugar chce víc, povede se jí proto dostat do Williamovy rodiny, kde kromě zajištění poznává i skutečný cit. William je mladší syn, tak trochu nafoukaný snob a fouňa, je jen dobře, že ho čeká prozření a deziluze. Zbytek děje není vhodné prozrazovat, ale autor vás již na začátku knihy ujišťuje, že se „v blízké budoucnosti stanete svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě“. Vítejte v Anglii roku 1874.




titulka od P. Růta i celá grafika je krásná a vazba kvalitní
Nečekejte od Kvítku srdceryvný doják o laskavé lehké holce, takhle lacině Faber netvoří. Již jsem tu dříve psala pochvalně o jeho povídkových sbírkách, povídka je můj nejmilejší žánr,  a tak jsem možná zaujatá, když napíšu, že Kvítek obsahuje několik příběhů v příběhu (nekupte to!). Moc se mi líbila shora uvedená role vypravěče, šikovně se totiž doplňuje se střídáním postav, které zrovna v ději čtenář sleduje. Zajímavý je i motiv prosazování žen, jejich možnosti napříč společenskými vrstvami, a štafeta, kterou tím předávají další generaci. Kniha je tak nejen o kvítcích (dalším opakujícím se motivem, na který je zajímavé se zaměřit, jsou spisovatelské ambice postav), ale i o naději a lhostejnosti. Román rozhodně není předvídatelný, musíte si jej přečíst sami. :-)

Neumím vysvětlit, čím vás Kvítek tak moc vtáhne do děje, až se budete divit, že vám dveře neotvírá drzé služebnictvo, ale při listování zcela jistě ucítíte všechny ty pachy chudinské čtvrti i továrny na mýdlo. Čeština této prózy je prostě krásná, užijete si ji dokonce všemi smysly. Jediná negativní věc na románu je tedy zároveň tou nejlepší - bude se vám od něj těžko odcházet do práce a do kabelky se nevejde. 

Závěrečné hodnocení? 100%, samozřejmě. Jestli ji ještě nemáte doma, budu od teď dělat, že vás neznám.

Moc jsem si knihu přála přečíst, ale než jsem si stihla zakoupit vlastní výtisk, dostala jsem jedno vydání od samotného pana překladatele, za což ještě jednou velmi děkuji! Pěkný rozhovor s Viktorem Janišem o Kvítku si přečtěte v Reflexu.

sobota 18. dubna 2015

Pospěšte si a meditujte se mnou!

Self-help kniha, která zaujme nejen paradoxem v názvu!



 

 

Pospěš si a medituj


David Michie

autor bestselleru Dalajlamova kočka

vyšlo 2014

224 stran

188,- Kč



Na začátku roku jsem si stáhla volně šiřitelný ebook s 52 tipy na zlepšení života v roce 2015. Jeden z prvních a nejdůležitějších tipů bylo: Začněte meditovat! V knize, která je zdarma, jsem se ale samozřejmě nedočetla moc informací, jak vlastně na to. Potom jsem viděla reklamu na knihu od Davida Michieho, zatoužila po ní a Knihcentrum mi ji nabídlo k recenzi. :-)

O autorovi jsme již slyšeli v souvislosti s knihou Dalajlamova kočka, vyšly dokonce dva díly s různou tematikou (jestli jsem dobře pochopila, je jím štěstí a láska), já jsem četla nějaké recenze, ale jako psí člověk jsem se ke koupi a četbě zlákat nenechala. Nyní bych vás ale ráda zlákala k meditaci a hlavně knize o ní.

Kniha Pospěš si a medituj mě nejprve zaujala vtipným titulem. V tomto případě je výstižná i titulní strana, meditující má na klíně laptop a za ním je město, které nikdy nespí... Zdálo by se, že o meditaci stačí napsat, abyste si našli tichý koutek a soustředili se na dech? No, možná je to pravda, ale to vás asi nepřiměje nic dělat, že? Meditace je o sebeuvědomění, pomáhá utřídit myšlenky, zklidnit se, relaxovat, což je v dnešní rychlé době a mnohdy stresujícím životním stylu potřeba. Psychologové často upozorňují, že současní lidé tzv. "nejsou nikdy u sebe", nezamýšlí se nad tím, co vlastně v nitru cítí, co by chtěli, proč jim něco vadí, protože jsou neustále v pohybu, online a ze všech stran jsou jim podsouvány odpovědi, které se ale hodí hlavně prodejcům zboží, služeb, případně línějším kolegům. Již několikaminutová meditace tohle vše může zlepši a pomoci lépe zvládat a orientovat se v sobě. Stejně jako pro jakoukoli činnost platí, že pravidelnost je důležitá, ale co bychom pro snížení svého biologického věku neudělali?

Přes typicky tragický začátek, který je podle mě těmto duchovním knihám vlastní (bohužel, proč si někdo myslí, že mě nesouvisející úmrtí třetí osoby přinutí číst knihu?), můžu s klidným svědomím napsat, že kniha se čte pěkně, autor s čtenářem vtipkuje i o vážných věcech a téma tak odlehčuje a přibližuje, což je potřeba (já alespoň neznám nikoho, kdo by meditoval, když jsem to dříve zkoušela, třeba v průběhu zkouškového, a měla se s tím svěřit, nikdo mi k tomu nic neřekl, jen se soucitně tvářil). Druhá výtka směřuje k chybějícímu obsahu (je tu jen ve formě textu, ale nedá se na něj přejít zpětně), ale napadlo mě, že to také mohla být chyba v souboru při stahování knihy. K obsahu tedy budiž řečeno, že meditace je představena od teoretických aspektů, zdravotních přínosů na základě různých studií, až k praktickým cvičením, na pozadí se dozvídáme i autorovu cestu k meditaci.

Pokud tedy slovy autora máte chuť tuto podivnou nekonvenční činnost zkusit, knihu vám doporučuji. Nejsem sice zkušený meditující, ale některé druhy meditace mě opravdu zaujaly, postupně je zkouším (klidně i po cestě do práce v duchu drmolím afirmace) a líbí se mi získávat pozitiva, které z meditování plynou. Já osobně jsem pořád ve spěchu a stresu, myslím, že mi prospěje trochu zažít zpomalení, a vám taky. Nestačí sice sednout si a zářit blažeností, ale nebyla by škoda nevyužít, že nejmocnější farmaceutickou společnost máme možná mezi ušima zdarma?

Za recenzní eknihu děkuji Knihcentru a paní Marečkové. :-)

pátek 13. března 2015

Vzpomínky na jednu říjnovou tancovačku

Už je tu v podstatě jaro a já teprve píšu report o podzimním "Velkém knižním čtvrtku", ale přeci vás nemůžu ochudit o své první setkání s živým Jiřím Hájíčkem!






Dne 13. října 2014 přišlo na svět několik nových, dlouho očekávaných knížek. Akci provázely slevy v knihkupectvích, ale já jsem to odpoledne zavítala do ústřední pobočky městské knihovny, kde knihy představovali samotní autoři (nakonec se tu knihy i daly koupit, juch). 

Moc se mi nelíbilo umístění prezentací do dětské části knihovny, protože hlediště zasahovalo do průchodu mezi dospěláckou a dětskou sekcí (chvíli tam bylo tak přeplněno, že jsem uvažovala o oběhnutí knihovny venkem), většina diváků jen nakukovala a blokovala vchod pro nás, kteří jsme chtěli poslouchat déle a sednout si u toho (a dělat si zápisky, což teď po 5 měsících oceňuji).

Jiří Hájíček začal moderovanou prezentaci osvětlením názvu knihy, za kterým stojí nepříjemně chytlavá písnička Luboše Pospíšila, oproti knize se ale datuje o dvacet let dříve. Hájíček mluvil o tom, jak dostal od autora písničky svolení s užitím názvu pro knihu, s Pospíšilem se seznámil v podstatě náhodou prostřednictvím jednoho společného známého, muzikanta. Moje poznámky v tomto kontextu obsahují heslo Revolver revue. Nevím proč (až na to, že v revue vyšla prvně povídka, jejíž název je i názvem knihy), ale ochudit vás o to nemám srdce, pif paf. :-)



Autor si prý v sobě nese generační pocit roku 1967 (je ročník 1967), v povídkách si dává záležet především na zachycení atmosféry a netrvá na přísné žánrové stavbě povídky. Na dotaz, co mu dává při psaní nejvíc zabrat, překvapivě sdělil, že vymýšlení názvů vesnic. Nejvíc mě ovšem pobavila historka o koupi knihy samotným autorem. Podstata knižních čtvrtků je taková, že žádná kniha se nesmí prodávat dříve než v určený den, ukázalo se, že to platí i pro samotné jejich tvůrce. Hájíček měl jet tedy do Prahy na akci knihovny číst ukázku a neměl z čeho. Nakonec to dobře dopadlo a jakási hodná paní prodavačka (identita zůstala z důvodu ochrany svědků utajena) mu jeho vlastní knihu přes zákaz prodala. Sláva kapitalismu!

Ke knížce básničky, záložka a pytlík s vtipem (proto ta velká fotka) zdarma!


Co se týče samotné knihy povídek, mne osobně zklamalo, že se většinou jedná o díla již někde publikovaná. Ne, že bych si ji s tímto vědomím nekoupila, ale proč tohle nikde předem nezaznělo? Hanba, hoste!

Na 350 stranách najdete 20 povídek, vzadu je i označení jejich prvního vydání. Připadá mi, že kniha byla přijatá docela vlažně (nebo čtu samé drásavé recenze?), ale mně se třeba polovina povídek hodně líbila, dávkovala jsem si kvůli vychutnání pěkně pomalu po jedné. Nazvěte mě klidně starou sentimentální ochechulí, ale i teď, za jarního pípání ptáčků, myslím na jeho vánoční povídky. Myslím na ty nejstarší, nejsmutnější, na ty nejabsurdnější. Trochu se mi už slévají, některé na sebe totiž trochu odkazují, některé se mi pletou s hrdiny Rybí krve, ale pořád se mi líbí a chtělo by to přečíst znovu. 

Pokud byste s Hájíčkem teprve začínali, osobně bych doporučila spíš zmíněnou Rybí krev jako daleko větší trhák. Pokud ale máte rádi českou literaturu, vesnici, povídky, jdete do Tancovačky, nebudete litovat, jen vás trochu zahalí melancholie.



neděle 8. března 2015

Co nabízí měsíc knihy?

Mám co dělat, abych Vám stihla napsat alespoň o některých březnových událostech! Venku je tak krásně, že to láká jen k poflakování v přírodě... :o)

Psí záložka (Pinterest)

Za první republiky organizoval Svaz knihkupců a nakladatelů tzv. Týdny knihy. Komunistická propaganda je převtělila do Měsíce knihy. V porevoluční historii se stal březen měsícem internetu. Já si ale nemůžu pomoci a březen bude pro mne vždycky měsícem knihy, ovšem jen v tom dobrém slova smyslu. Ostatně „i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále (Marečku, podejte mi pero). :-)

1) Na začátek nabídka pro všechny, Slevomat nabízí za 39,- Kč poukaz na 25 % slevu do kamenných prodejen knihkupectví Dobrovského. Sleva se vztahuje i na sešítky, kalendáříčky a podobné nutné věci. Knihy Dobrovský vůbec berou tento měsíc vážně a připravily si mnoho akcí, např. autogramiádu Z. Svěráka.

2) Pro malé čtenáře je tu další ročník Noci s Andersenem, aneb noční čtení ve školách a na dalších registrovaných místech. Akce proběhne 27.3.2015.

3) Dne 18.3.2015 proběhne v pražské knihovně na Hradčanech autorské čtení Jiřího Hájička, konkrétně půjde o propagaci souboru povídek Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku. Tuhle knihu jsem si koupila hned jak v říjnu vyšla, Hájíček ji představoval v ústřední pobočce pražské knihovny (snad o tom do příštího října stihnu něco napsat) a musím říct, že byl velmi velmi sympatický, takže doporučuju!

4) Velikonoce se blíží a s nimi také Velký knižní čtvrtek! Opět se jedná o to, že v jeden den vyjde několik knižních novinek najednou, s akcí se vždy pojí různé slevy a doprovodný program v knihkupectví a knihovnách (alespoň u nás v Praze). V odkazu najdete seznam knih, které vychází a musím říct, že ještě sama nevím, po které sáhnu. Hitem bude určitě nová kniha G.R.R. Martina, autora Hry o trůny, Daniela Glattauera, autora Dobrý proti severáku nebo Petry Soukupové. Jak to ta Soukupová dělá, že toho tolik napíše? :-) A co vy, už máte na některou z knih zálusk?

pátek 27. února 2015

Opatrné ohlédnutí

Milí čtenáři,

po dlouhé době Vás zdravím, pokud sem zavítáte.

Mám ráda nové začátky a šance, které v nich cítím, to s sebou nese i rekapitulace a hodnocení toho, co končí. Moc jsem se těšila, až se budu moci pochlubit svými výsledky v loňské knižní výzvě, samotnou mě překvapilo, že stanoveného cíle sedmdesáti kousků jsem dosáhla už na sklonku srpna. Bohužel jsem byla v takovém zápřahu, že jsem nestihla žádná shrnutí, předsevzetí ani zapojení do nových výzev. Ale nevadí. Připadá mi jen zajímavé zmínit, že nejvíc knih jsem přečetla právě v takovém teplém měsíci, jakým je červen (asi na sluníčku na balkoně), celkové číslo za rok se určitě vyšplhalo na stovku. Nejvíc knih jsem letos dostala k Vánocům, bylo jich kolem deseti.

V neděli začíná březen, měsíc knihy, takže takto "stylově" Vám dodatečně přeji krásný nový (knižní, protože počítám od března) nový rok a vše nejlepší do něj. Jsem zvědavá, co nám přinese, už probíhá hlasování v Magnesii Liteře a za chvíli je tu zase Svět knihy!

<tady by mohl být obrázek s grafem, podle kterého přečte 
32% dospělé populace nad 50 knih ročně, kdybych si ho ovšem uložila>

Pokud se ještě ohlédnu za rokem 2014, nemůžu než znovu vyzdvihnout skvělou práci Barbary Demick na knize Není co závidět, rozhodně to byl pro mne čtenářský zážitek roku. Objevem roku pro mne byl Jiří Hájíček, takový poklad jsem měla za humny a nevěděla o něm! :-) Další knihy, které se mi moc líbily a v duchu se k nim stále vracím, jsou Nemám žádné jméno od Dagmar Hilarové, Syn správce sirotčince nebo povídky od Michela Fabera. Momentálně jsem velmi natěšená na jeho novou (u nás nově vyšlou) knihu Kvítek karmínový a bílý, pořád jenom doufám, že se mě někdo zeptá, co chci k narozeninám...

Tolik jen krátce ode mne. Momentálně čtu Pravidla pozitivního sobectví od Michaely Dombrovské, na nočním stolku na mne čeká jedna anglická knížka (So Much Closer), jedna velmi tlustá (Pravidla moštárny), jedno zklamání (O čem mluvíme, když mluvíme o Anne Frankové - prý jedna z nej knih roku 2014, podle ilieratury.cz) a konečně O psaní od Alexandy Berkové, které má moc pěknou obálku. Přečetla jsem zatím jen kousíček, ale vypadá vážně dobře!

vydal Trigon


Tak krásný víkend Vám přeji! Co zrovna čtete vy?